Rozhovor

Především v komunikaci. Jinak se snažím, aby mne nijak zásadně neovlivňovaly, ale asi se tomu nedá vyhnout. Pravděpodobně nejvíce telefony a emaily. Všechno se daleko snadněji vyřizuje.

Malinko, trochu se jich bojím. Je to dva roky zpátky, kdy jsem si na fejsu (Facebooku) vytvořila profil, ale právě mi to zabíralo příliš času, kterého tolik nemám, takže už tam skoro nechodím. Neutvořila jsem si ho kvůli své osobě, ale protože jsem chtěla prezentovat něco ze své práce. A trošku to fungovalo.

Změnil. Všechno si připravuji na počítači a na internetu, mám na to tady připravené Google dokumenty, takže i ty velmi používám. A od počátku se mi na nich líbilo, že jsou dostupné téměř odevšad. Ať jsem byla v Alpách nebo kdekoliv jinde, tak jsem se dostala, kam jsem potřebovala.

Některé věci mi trochu vadí. Často nemám přesné informace, na který dokument se podívat, školní počítače se zpomalují, tak jak se nabalují nové a nové programy… Takže se často dlouho dostávám k oněm dokumentům, nebo mám nedostačující informace o tom kde je najít. V něčem byla doba bez digitálních technologií jednodušší. Když byl program na měsíc na nástěnce, člověk během vteřinky koukl, teď mi to trvá pět minut, než si to otevřu. Ale bylo to jenom ve sborovně, teď si to můžu otevřít doma.

Já to pozoruji spíše doma na svém studentovi. Změnilo to jeho chování v tom smyslu, že chodí méně se se svými kamarády ven. Mluví spolu přes sociální sítě, ale osobně se stýkají málo a to mi trochu vadí. Člověk se má sociálně stýkat, aby třeba viděl, jakou má mimiku ten druhý člověk. Komunikace pouze pomocí internetu mi opravdu vadí.